Haugwitzové a jejich cesty po Evropě i do zemí Orientu
Cestování bylo pro aristokracii přelomu 19. a 20. století mnohem víc než jen přesunem mezi sídly. Stávalo se součástí společenského života, reprezentace i osobních zálib. Šlechtické rodiny vyrážely za zdravím, kulturou, sportem, obchodem i odpočinkem a mimo domov často trávily celé týdny nebo měsíce. Právě do tohoto světa zavádí letošní projekt Národního památkového ústavu Šlechta na cestách, jehož součástí je také výstava Haugwitzové a jejich cesty po Evropě i do zemí Orientu na zámku v Náměšti nad Oslavou.
Výstava představuje příběhy posledních generací rodu Haugwitzů, kteří vlastnili náměšťský zámek až do poloviny 20. století. Dochované fotografie, korespondence, účty i cestovní dokumenty ukazují nejen jejich oblíbené destinace, ale také proměnu samotného cestování v době nástupu železnice, automobilů a luxusních zaoceánských lodí.
Hrabě Jindřich Vilém Haugwitz (1839–1907) a jeho žena Anna, rozená Trauttmansdorff-Weinsbergová (1841–1920), patřili ke generaci, která zažila zásadní proměnu dopravy. Zatímco v mládí cestovali především kočáry, po napojení Náměště nad Oslavou na železniční trať v roce 1886 si rychle oblíbili vlak. Ten nabízel pohodlí, rychlost i možnost pravidelně vyrážet do velkých měst monarchie. Cesty však vyžadovaly pečlivou organizaci. Hraběte často doprovázel komorník, který zajišťoval jízdenky, zavazadla, občerstvení i všechny drobné výdaje během cesty.
Cestování přitom rozhodně nebylo výsadou mužů. Hraběnka Anna často pobývala mimo domov kvůli společenskému životu, návštěvám příbuzných i nákupům. Vídeň, kam Haugwitzové pravidelně jezdili, byla centrem kultury i luxusu. Rodina zde navštěvovala operu, plesy a divadla. Dámy vyhledávaly módní salony a obchody s porcelánem, knihami či exotickým zbožím. I po rozpadu monarchie zůstala Vídeň oblíbenou destinací a Haugwitzové při pobytech využívali například hotel Bristol.
Významnou osobností rodu byl jejich syn Jindřich Karel Haugwitz (1870–1927), který patřil k moderně smýšlející aristokracii fascinované technickými novinkami a sportem. Už na počátku 20. století si pořídil vlastní automobil, tehdy stále ještě výjimečný dopravní prostředek. Cesty autem však připomínaly spíše dobrodružné expedice. Silnice byly nekvalitní a první doloženou jízdu do nedalekého Moravce komplikovala prasklá pneumatika.
Jindřich Karel byl zároveň vášnivým sportovcem. Největších úspěchů dosáhl ve sportovní střelbě, když získal několik ocenění na soutěžích v Monaku. Právě sport přiváděl Haugwitze do vyhlášených evropských letovisek a společenských center. Kromě Monaka navštěvovali také Schwechat u Vídně, kde se pořádaly střelecké soutěže, dostihy i hony.
Další generaci reprezentoval hrabě Jindřich Haugwitz (1901–1966), poslední majitel zámku v Náměšti nad Oslavou. Jeho život už ovlivnila éra moderní dopravy, dálkového cestování a luxusních hotelů. Aktivně se věnoval golfu a účastnil se turnajů v Piešťanech nebo v Praze. Vedle sportu podnikal také pravidelné cesty na rodová panství, například do polské Schlawy, která byla od Náměště vzdálená několik stovek kilometrů. Dochovaná korespondence mezi správci panství a rodinou dokládá, jak důležitou roli hrálo cestování při správě rodového majetku.
Silný osobní rozměr mají také příběhy žen rodu Haugwitzů. Hraběnka Žofie, rozená Baworow-Baworowská (1880–1913), matka posledního majitele zámku, pravidelně cestovala do italského Merana kvůli léčbě tuberkulózy. Alpské lázeňské město tehdy patřilo k nejvyhledávanějším zdravotním destinacím Evropy. Přestože zde pobývala dlouhé měsíce a cestovala sem i se svými dětmi, nemoci nakonec podlehla právě zde v roce 1913.
Vedle lázeňských pobytů patřily k oblíbeným destinacím Haugwitzů také švýcarské horské resorty Davos a Svatý Mořic. Zimní sezóny zde aristokracie trávila mezi plesy, hotelovými salony, sáňkováním i prvními lyžařskými výpravami. Do popředí se dostával také aktivní sport – mladší členové rodiny hráli golf, účastnili se tenisových turnajů nebo vyráželi na lovecké pobyty.
Nejlépe zdokumentovanou cestou rodu se stala středomořská výprava manželů Jindřicha a Alice Haugwitzových z roku 1937. Alice, rozená Károlyiová (1905–1981), během cesty pečlivě zaznamenávala jednotlivé zastávky i fotografie, díky nimž lze dnes celou trasu téměř krok za krokem rekonstruovat. Manželé cestovali lodí, vlakem i automobilem a navštívili Split, Korfu, Athény, Istanbul, Rhodos, Libanon i Egypt. Dochované snímky zachycují Akropoli, chrám Hagia Sofia, pyramidy v Gíze i plavby po Bosporu. Nechybí ani fotografie z projížďky na velbloudech pod egyptskými pyramidami nebo snímky luxusních parníků.
Vedle velkých zahraničních cest tvořily důležitou součást života Haugwitzů také návštěvy příbuzných a přátel na moravských a českých zámcích. Rodina pravidelně jezdila do Budišova, Častolovic, Buchlovic, Rosic, Lysic nebo Třebíče.
Výstava Haugwitzové a jejich cesty po Evropě i do zemí Orientu ukazuje cestování jako součást každodenního života šlechty. Přibližuje dobu, kdy se Evropa díky železnici, automobilům a lodní dopravě zmenšovala, ale cestování si stále uchovávalo noblesu, dobrodružství i kouzlo pomalého objevování světa.
Výstava je přístupná jako součást prohlídkových okruhů zámku a zájemci ji mohou navštívit až do 1. listopadu 2026.
