Nová publikace zve do světa aristokratických cestovatelů
Proč se šlechta vydávala na cesty? Kam směřovaly její kroky a jak cestování ovlivňovalo život na českých hradech a zámcích? Odpovědi přináší nová publikace Šlechta na cestách, která vznikla jako doprovodná kniha stejnojmenného ročníku projektu Po stopách šlechtických rodů 2026.
Publikace představuje fenomén šlechtického cestování v 19. a na počátku 20. století v širších kulturních a historických souvislostech. Čtenáře zavede na cesty za odpočinkem, léčbou, poznáním, zábavou i lovem a přiblíží proměnu cestování v době, kdy se díky rozvoji železnice, paroplavby a později automobilové dopravy svět výrazně zmenšil.
Kolektiv autorek a autorů poutavou formou představuje počátky moderní turistiky, dobové cestovní zvyklosti i oblíbené destinace středoevropské aristokracie. Kniha tak není pouze historickou studií, ale také inspirativním bedekrem míst spojených se životem šlechty.
Publikace tematicky doplňuje program více než čtyřiceti památek Národního památkového ústavu zapojených do projektu Šlechta na cestách. Návštěvníci se mohou těšit na nové prohlídkové trasy, výstavy i tematické akce, které představí cestovatelské zážitky a dobrodružství aristokratických rodů v proměnách „dlouhého 19. století“.
Nová kniha osloví nejen odborníky a zájemce o historii, ale všechny čtenáře, které fascinuje cestování, objevování světa a příběhy šlechtických rodů.
Koupit knihu
V rámci projektu Po stopách šlechtických rodů vyšla v předchozích letech řada publikací. Několik z knih je k dostání v knihkupectví NPÚ nebo na e-shopu:
Harrachové. Vznešenost zavazuje
Kolektiv tří autorů monograficky představuje rod Harrachů. Čtenáře kniha s rodem seznamuje skrze šestnáct kapitol pojatých vesměs jako medailony těch členů rodu, kteří se významně zapsali do dějin českých zemí. Skrze osudy jednotlivců může čtenář nahlížet, jak se v průběhu času projevovala starobylá šlechtická zásada „vznešenost zavazuje“.
V 16. století se rod konstituoval jako (horno)rakouský se silně nadregionálním významem. Na zakladatelskou roli navázaly další generace, které začaly přesouvat svoji činnost do Čech a na Moravu, zastávaly vysoké úřady a do konce 18. století zastávaly vysoké diplomatické i církevní pozice (Karel, Arnošt Vojtěch, Alois Tomáš Raimund, Bedřich August). V 19. století se potom zaměřili na hospodářství, nicméně zůstali též veřejně činnými v národnostních sporech ve prospěch české věci (Jan Nepomuk). Opomenuti nejsou ani poslední majitelé zámků Jilemnice a Hrádku u Nechanic (Jan Nepomuk Antonín), zámku Janovice u Rýmařova (František Maria) a kniha připomíná i poslední harrachovskou majitelku zámku Kunín (Marie Walburga).
Ploskovice a Zákupy. Česká sídla Habsburků
Severočeské zámky Ploskovice a Zákupy spojuje stejná historie od roku 1663, kdy se staly vlastnictvím jednoho majitele. Významným pro obě sídla bylo období, kdy patřila Anně Marii Františce velkovévodkyni Toskánské. Tato činorodá šlechtična nechala přestavět zákupský zámek ve velkolepý barokní areál, v Ploskovicích pak v blízkosti staršího objektu vybudovala zámek zcela nový.
Na počátku 19. století nastává pro oba objekty nejvýznamnější etapa jejich dějin, a to, když se dostaly do vlastnictví panovnického rodu Habsburků. V roce 1818 se Zákupy i Ploskovice staly součástí vévodství Zákupského, uděleného Napoleonovu synovi Orlíkovi. Zásadní pro oba zámky byl rok 1848, kdy rakouský císař a poslední korunovaný český král Ferdinand Dobrotivý předal vládu svému synovci Františku Josefovi I. Ferdinand a jeho manželka Marie Anna Karolína si následně za svou rezidenci zvolili Pražský hrad a zámky v Ploskovicích a v Zákupech začali využívat jako svá venkovská sídla.
Tváře osvícenství
Kancléř Václav Antonín z Kaunitz-Rietbergu, maršál Ernst Gideon von Laudon, mystik František Josef z Thun-Hohensteinu, důvěrník císařské rodiny starohrabě Antonín Karel Josef ze Salm-Reifferscheidtu, svobodný zednář a věhlasný vulkanolog hrabě Jan Nepomuk Mittrowský, zakladatel paleobotaniky hrabě Kašpar Maria ze Sternbergu, spisovatel hrabě František Antonín z Hartigu, podporovatelé začínajícího Beethovena knížata Karel Alois Lichnowský a Josef František z Lobkowicz či kněžny Marie Eleonora z Liechtensteinu a Marie Kristína z Dietrichsteinu, ženy se zájmem o vědu a neskrývanými politickými ambicemi. Ti všichni patří mezi padesát osvícenských aristokratů, které představuje kniha Tváře osvícenství. Kromě medailonů těchto osobností, formovaných myšlenkami svobody, lidských práv, vědy, víry v rozum a pokrok, se v knize můžete seznámit s obsáhlou studií předního českého historika Ivo Cermana, shrnující nejvýznamnější fenomény, provázející vztah mezi aristokracií z českých zemí a osvícenstvím. Publikaci vydal Národní památkový ústav u příležitosti Roku osvícenské šlechty 2021.
